Povídání o smrti

Pravdivě a bez tabu

Na smrt se můžeme ještě za svého života připravit. Je to zodpovědné. Potom její návštěva není tak děsivá. Je mnoho lidí mezi námi, kteří ze svého života smrt vytěsňují. Přitom je to opak narození. Když se narodíme, to je slávy. Přitom vůbec nevíme, co z nás vyroste. Ovšem když smrt zavolá, můžeme teprve oslavovat jeho proběhlý život a uvědomit si, jak pro nás člověk byl vzácný a chybí. Jaký byl, co všechno v jeho životě dokázal a čím pro nás byl. Zde si budeme povídat o všeličems, ale především o smrti, která je vždy milosrdná a osvobodí nás od toho všeho, co jí předchází. 

S holým zadkem přijdeme a s holým zadkem odcházíme...

Jednoho dne může být křeslo, židle, pohovka prázdné a nato se musí každý zodpovědný člověk připravit. Dlouho ho budeme kolem sebe hledat a jenom rozloučení a následné truchlení nás osvobodí od bolesti nad ztrátou blízkého člověka a s tímto stavem nám pomůže se vyrovnat. Smrt se nikomu nepodaří uplatit, patří k životu.

Narození...

Život...

Smrt...  (U pohřebního ústavu ELPIS)